Suttor

Odemykal jsem hlavní vchod, když v tom jsem si všiml malého, asi sedmiletého cikánského kluka, jak běží, jako o život, směrem ke mně. První, co mě napadlo, že asi nemá klíče a tak jsem na něj počkal a podržel mu dveře.

"Pane, můžete mi, prosím, zmáčknout ten zvonek nahoře? Já tam nedosáhnu."

"Na který?" zeptal jsme se.

"Tam na nahoře, Suttor," ukazoval na horní zvonek.

Dvakrát jsem zazvonil.

"To stačí, děkuji vám."

"Prosím," odpověděl jsem a vešel do domu.